Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost, což odpovídá zásadě vzájemné pomoci a zajišťuje ochranu slabší strany. Základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti je existence manželství. Vyživovací povinnost proto vzniká uzavřením manželství a trvá zásadně po celou dobu jeho trvání. Cílem a účelem vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi je zajištění zásadně stejné životní úrovně oběma manželům. V ideálním případě je stejná životní úroveň manželů za trvání manželství přirozená a není třeba se domáhat soudní ochrany. Mohou však nastat situace, kdy je potřeba právo na výživné uplatnit u soudu. Typicky například pokud jeden z manželů opustí společnou domácnost nebo v době předcházející rozvodu manželství.
Co pro vás můžeme udělat
Pomůžeme Vám uplatnit Vaše právo na stejnou životní úroveň manželů.
Ve sporu s manželem o výživné Vás zastoupíme a připravíme argumentaci na podporu Vašeho nároku.
Bude-li to případ vyžadovat, zapojíme do práce někoho z našich zahraničních partnerských advokátů.
Základní otázky a odpovědi na téma vyživovací povinnosti mezi manželi
Kdy budou rozhodovat české soudy a kdy cizí?
České soudy mohou o výživném mezi manželi typicky rozhodovat, pokud se v ČR nachází:
- místo obvyklého pobytu povinného manžela
- místo obvyklého pobytu oprávněného manžela
Pokud by tato místa byla v různých státech, může si mezi nimi vybrat ten z manželů, který se placení výživného soudní cestou plánuje domáhat.
Manželé se také mohou dohodnout na volbě státu, jehož soudy budou rozhodovat spory (budoucí i současné) o výživné manžela, a to například v předmanželské smlouvě. Tato volba však není neomezená a musí existovat blízký vztah ke stranám a manželství. Je proto možné zvolit například soudy státu, jehož státním občanem je jeden z manželů nebo které by rozhodovaly jiné spory ve věcech jejich manželství.
Výjimečně by mohly české soudy rozhodovat také tehdy, pokud nejsou k rozhodování příslušné žádné soudy členského státu EU a ve třetím státě, k němuž má spor úzkou vazbu, není řízení možné nebo je zde nelze rozumně zahájit nebo vést.
Kdy se věc řídí českým právem a kdy cizím?
Právo manžela na výživné se bude primárně posuzovat podle právního řádu státu, kde je místo obvyklého pobytu oprávněného manžela nebo na základě námitky jednoho z manželů podle práva jiného státu, ke kterému má manželství užší vztah (typicky stát, ve kterém měli manželé poslední společné bydliště nebo stát, jehož jsou oba státními občany).
Manželé si ale mohou dohodou zvolit jiné právo, a to:
- právo státu, jehož státní příslušnost má některý z manželů v okamžiku uzavření dohody;
- právo státu, v němž má některý z manželů místo obvyklého pobytu v okamžiku uzavření dohody;
- právo určené manželi nebo snoubenci jako rozhodné právo pro jejich majetkové poměry například v manželské smlouvě, nebo právo, které se ve skutečnosti pro jejich majetkové poměry použije;
- právo určené manželi jako rozhodné právo pro jejich rozvod nebo rozluku, nebo právo, které se ve skutečnosti pro jejich rozvod nebo rozluku použije.
Aby tato volba práva byla s jistotou účinná, je zapotřebí zajistit, aby byli oba zcela informováni o právních následcích jejich volby.
Jakými pravidly se řídí vzájemná vyživovací povinnost manželů podle českého práva?
Cílem vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi je zajištění zásadně stejné životní úrovně oběma manželům. Vychází ze zásady dobrovolnosti, solidarity a zásady vzájemné pomoci a ochrany slabší strany. Rozsah vyživovací povinnosti vyplývá z obecných kritérií, tj. schopností, možností a majetkových poměrů povinného manžela a odůvodněných potřeb oprávněného manžela. Soud by měl vycházet nikoli pouze z faktických, ale i potenciálních možností a schopností povinného. Konkrétní rozsah vyživovací povinnosti mezi manželi by měl být stanoven tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Při určení vyživovací povinnosti mezi manželi nejde pouze o zajištění samotné výživy oprávněného, ale i poskytnutí prostředků k úhradě všech ostatních osobních potřeb, kulturních, rekreačních apod. Výživné nemusí mít spotřební charakter, může být stanoveno i tak, aby si oprávněný mohl vytvářet úspory, investovat apod.
V případě manželů s vysokými příjmy nebo rozsáhlým majetkem tak nebývá výjimkou výživné v řádech statisíců korun měsíčně.
Jak dlouho trvá soudní řízení a jaký je typický průběh?
Neplní-li jeden z manželů svou vyživovací povinnost dobrovolně, určí její rozsah na základě žaloby oprávněného manžela soud. Výživné lze přiznat nejdříve ode dne podání žaloby. Případná délka soudního řízení je ovlivněna zejména tím, jak rozsáhlé jsou příjmy a majetek povinného manžela a jak náročné je jejich dokazování. Řízení trvá obvykle několik měsíců, průměrná délka civilních řízeních v ČR obecně byla v roce 2017 zhruba 10 měsíců.
Je cizí rozhodnutí o těchto věcech použitelné i v ČR?
Pokud by se jednalo o rozhodnutí vydané v členském státě vázaném Haagským protokolem o výživném (zejména státy EU s výjimkou Dánska a Spojeného království) budou v ČR automaticky uznána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení a aniž by existovala možnost jeho uznání napadnout. Pokud by nebylo povinným rozvedeným manželem dobrovolně splněno, je také možné bez dalšího v České republice nařídit výkon rozhodnutí, například prostřednictvím exekuce.
Rozhodnutí vydána v Dánsku nebo Spojeném království jsou v ČR až na výjimky automaticky uznávána bez zvláštního řízení, avšak jejich výkon je možný pouze poté, co jsou ve zvláštním řízení před českým soudem prohlášena za vykonatelné.
V případě, že se jedná o rozhodnutí o výživném manžela, které pochází z jiných států může být otázka zjednodušeného uznání a vykonatelnosti upravena dvoustrannou mezistátní smlouvou o právní pomoci. I když taková dohoda není, lze cizí rozhodnutí standardně rovnou vykonat, ledaže by se to příčilo některým z podmínek uznání stanovených českým právním řádem.
Jaké jsou náklady řízení?
Navrhovatel je podle znění zákona o soudních poplatcích účinného do 31.12.2020 v řízení o výživné manžela osvobozen od soudních poplatků.
Náhrada nákladů řízení se přiznává dle míry úspěchu v řízení.
